Syn.: Bruguiera arnottiana Wight ex Arn., Bruguiera timoriensis Wight ex Arn., Ceriops boviniana Tul., Ceriops lucida Miq., Ceriops timorensis Domin, Rhizophora candel Blanco, Rhizophora tagal Perr., Rhizophora timoriensis DC.
Čeleď: Rhizophoraceae Pers. – kořenovníkovité
Rozšíření: Roste na pobřeží Indického a Tichého oceánu. Vyskytuje se ve východní Africe od Somálska po Jihoafrickou republiku, na Madagaskaru, Seychelách a Maledivách, dále roste od Pákistánu, Indie a Srí Lanky po pobřeží jihovýchodní Asie, na sever nejdále v jižní Číně a na Filipínách. Běžný je na pobřeží Indonésie, Nové Guiney, severní Austrálie, v Oceánii zasahuje nejdále do Mikronésie, na Novou Kaledonii a na Vanuatu.
Ekologie: Součást vegetace mangrove. Rostliny jsou dobře adaptovány na permanentní salinitu a kolísání hladiny vody. Roste v tropických oblastech bez výraznějšího chladného výkyvu a s dostatečným množstvím srážek.
Popis: Keř nebo menší strom nanejvýš 6(–15) m vysoký, na bázi kmene někdy s lištovitými kořenovými náběhy, v okolí pod rostlinami se vytváří systém kolenovitě ohnutých vzdušných kořenů. Listy jsou vstřícné, obvejčité, 7–10 cm dlouhé a 2–5 cm široké, na okrajích mírně zvlněné a na vrcholu zaoblené, kožovité, světle zelené. Květy jsou uspořádány v krátkých strboulovitých, 4–10květých květenstvích, jsou velmi malé, 0,6–0,8 cm dlouhé, zpravidla pětičetné, kalich je zelený, koruna bělavá, později přecházející do žlutohnědé barvy; tyčinek je nejčastěji 10 a jsou uspořádány ve 2 kruzích. Plody jsou kuželovité, hnědé, 1,5–2,5 cm dlouhé, na bázi s růžkovitě ohrnutými přetrvávajícími kališními lístky; klíčí již na mateřské rostlině a vytvářejí mečovitý, hranatý, 15–25 cm dlouhý a 2 cm tlustý zelený hypokotyl, který se po uvolnění zabodává do bahna a ukotvuje semenáček v půdě.
Záměny: Dřeviny v mangrove jsou si dost podobné, pro jejich rozlišení je dobré vidět květy nebo plody. Ceriops tagal se nejvíce podobá kořenovníkům (Rhizophora), od nichž se odlišuje pětičetnými květy, zatímco od druhů rodu Bruguiera se liší za plodu ohrnutými kališními lístky. Kolíkovníky (Avicennia) a druhy rodu Sonneratia se odlišují typem plodů, které se u kolíkovníků podobají mandlím, zatímco o rodu Sonneratia připomínají velké knoflíky. Rod Lumnitzera má výrazně hroznovitá květenství a drobné vřetenovité plody.
Využití: Dřevo je velmi tvrdé a je využíváno jako stavební dříví nebo jako palivo. Borka obsahuje velmi mnoho taninu, stejně jako listy je v jihovýchodní Asii rovněž využívána v lidovém léčitelství.
Fotografovali Vít Grulich a Alena Vydrová, ve dnech 2. a 6. 2. 2011 (Seychely, ostrov Mahé, Port Launay).